ŷ������

“Na Facebooku a Twitteru se dnes každou chvíli za něco nebo proti něčemu stavíme, sdílíme krvavé fotografie a chytré analýzy, vyvěšujeme videa lodních neštěstí, při kterých se u Lampedusy topí uprchlíci, a podepisujeme virtuální petice proti zohavování genitálií v Jižním Súdánu. Ale jak bychom se zachovali jako lidé, a ne jako uživatelé? Kdyby všechno najednou získalo fyzickou podobu, a ne jen virtuální? Kdyby to páchlo, bolelo, křičelo a my bychom svět nevnímali pouze jako pozadí nastavené v našem počítači: Kdyby byla válka jako před sedmdesáti lety, také bychom jen přihlíželi?”
― Sacha Batthyany, Und was hat das mit mir zu tun? Ein Verbrechen im März 1945. Die Geschichte meiner Familie.

“De tout cela, je discutais une fois par semaine avec mon psychanalyste à Zurich. Nous parlions de Staline, de la Shoah et des fosses communes tandis que d'autres profitaient de leur pause-déjeuner pour engloutir des pizzas. Tout récemment, je lui avais demandé : « Mais au fait, suis-je véritablement malade ? »
« Comment voulez-vous que je le sache ? » m'avait-il répondu.
~ P12”
― Sacha Batthyany, Mais en quoi suis-je donc concerné ? Un crime en mars 1945. L’histoire d’une grande famille hongroise